Věž Jakobínka

RESTAUROVÁNÍ VĚŽE JAKOBÍNKY V ROŽMBERKU NAD VLTAVOU aneb PUTOVÁNÍ ZA STŘEDOVĚKÝM STAVEBNÍM UMĚNÍM

     V září roku 2013 byl představen a slavnostně zahájen projekt na restaurování a zpřístupnění středověké věže Jakobínky na hradě Rožmberk nad Vltavou. Věž bude restaurována středověkými stavebními technologiemi za použití funkční repliky středověkého jeřábu. Okolo věže bude vystavěno speciální lešení z ručně opracovaného dřeva vytěženého v místním lese. Po více než sto letech tak bude věž opravena a zpřístupněna veřejnosti.

 

     Projekt na restaurování Jakobínky je ojedinělý stavební experiment. „Během procesu restaurování chceme v maximální míře zkoumat a ověřovat stavební postupy a technologie, které se běžně užívaly ve středověku,“ vysvětluje neobvyklý přístup Petr Pavelec, ředitel Národního památkového ústavu, územní památkové správy v Českých Budějovicích a hlavní koordinátor projektu. „V tuto chvíli je klíčové ukotvit za pomoci historického beranidla do země kůly, na kterých bude postupně vystavěno dřevěné středověké lešení až do výšky 50 metrů,“ upřesňuje jednu z nejdůležitějších činností stavby lešení Petr Růžička, tesařský mistr a projektant stavby.

     Zahájení projektu předcházel podrobný stavebněhistorický průzkum věže a výzkum historických vyobrazení středověkých stavebních postupů, dochovaných ve středověkých iluminovaných rukopisech. Projekt, který připravil Národní památkový ústav, započal v září 2013 symbolickým ručním kácením stromů v nedalekých rožmberských lesích. Získané dřevo se tradičními tesařskými nástroji odkorňovalo a připravilo k použití na stavbu lešení; zároveň vznikl projekt na jeho stavbu.
Nedílnou součástí přípravných prací bylo vyprojektování funkční repliky středověkého otáčecího jeřábu. Jeho autorem je rovněž Petr Růžička, který se nechal inspirovat kresbami a plány z tzv. Codexu Atlanticus Leonarda da Vinciho. „Těmito kresbami si Leonardo da Vinci připomínal stavební stroje, které používal Fillipo Bruneleschi v letech 1420–1434 při stavbě kopule chrámu Santa Maria del Fiore ve Florencii,“ popisuje Petr Pavelec a pokračuje: „Leonardo se s těmito stroji seznámil, když v roce 1472 na florentském chrámu pracoval jako učeň. Po roce 1500 už se podobné stavební stroje užívaly i ve střední Evropě a je pravděpodobné, že když v té době vznikala jehlancová helmice věže Jakobínka v Rožmberku, mohl se při tom obdobný typ otáčecího jeřábu používat.“ Práce s jeřábem bude mimo jiné i vizuálně mimořádně atraktivní, neboť jde o monumentální stroj měřící na délku 14 metrů a vysoký přibližně 7 metrů. Instalován bude posléze v úrovni helmice věže, tj. přibližně ve výšce 50 metrů.

     O stáří věže Jakobínka se vedou mezi odborníky diskuse. Někteří se domnívají, že pochází z doby kolem roku 1300, jiní zastávají názor, že vznikla až na počátku 16. století. V každém případě jde o vynikající středověkou památku, která je neodmyslitelnou součástí malebného panoramatu města Rožmberk. Jméno věže Jakobínka je poprvé doloženo v inventáři hradu z roku 1723 a od té doby se její název objevuje v písemných pramenech již pravidelně. Když v polovině 19. století přestavovali Buquoyové rožmberský hrad v romantickém stylu, vnímali Jakobínku jako symbol starobylosti hradu. Buquoyové věž udržovali až do roku 1945, ve druhé polovině minulého století se však její stav zhoršoval až k havarijnímu stavu na počátku 21. století. Národní památkový ústav se rozhodl tento stav řešit a po složitých jednáních získal v roce 2012 Jakobínku do svého vlastnictví. Projekt restaurování věže a jejího zpřístupnění veřejnosti by měl být ukončen v roce 2019.